D / dēsponso
verb transitive

dēsponso

no perf., ātum, 1
to betroth
to betroth (post-Aug.), Suet. Caes. 1; id. Claud. 27; Aur. Vict. Orig. 13: viro justo, Ambros. in Luc. 10, 21; Vulg. Matt. 1, 18.